Poslední utkání podzimní části sezony zvládli, když na umělé trávě v Radotíně přehráli v dohrávce zálohu Olympie Dolní Břežany. Jinak ale první půlku soutěžního ročníku fotbalisté béčka Rapidu Psáry nemohou hodnotit jako úspěšnou. Tým, který de facto v každém zápase bojoval se sestavou, na podzim získal pouhých dvanáct bodů a do zimního spánku se uložil na jedenáctém místě.
Pro devatenáctku fotbalových Psár skončila podzimní část sezony mezi krajskou smetánkou úspěchem. Osmadvacet získaných bodů za devět výher a čtyři remízy katapultovaly mužstvo na druhé místo tabulky. A to je na nováčka krajského přeboru neuvěřitelný výsledek. Rapid se během čtrnácti podzimních duelů mohl opřít nejen o dva vyhlášené kanonýry (Jakub Tichý s Matějem Maškem nastříleli dohromady 25 branek), ale na celý tým, který pod vedením tří trenérů šlapal jako dobře nablýskané švýcarské hodinky.
V minulém soutěžním ročníku postoupili do krajského přeboru, poprvé v třiadevadesátileté historii klubu. Ale v létě dlouho nevěděli, kdo je bude mezi elitou Středočeského kraje cepovat. Na poslední chvíli do týmu přišla trojice koučů, která si starší dorostence Rapidu Psáry vzala pevně pod svá křídla. A podzim trenérští parťáci Jakub Splavec, Kryštof Kratochvíl a jeho otec Jiří zvládli na jedničku. Výběr talentovaných mladíků dovedli k titulu podzimního vicemistra, navíc mu vštípili styl a tvář, které nenudily, naopak - bavily a hřály na srdci.
Uplynulá sezona? Fantastická. Prvenství v jedné ze skupin I. A třídy, postup mezi elitu kraje, k tomu i triumf v Poháru SKFS. Letošní sezona? Pro áčko fotbalových Psár sice ne taková, jako byla ta loňská, přesto (zatím) velice úspěšná. Rapid coby nováček má za sebou premiérový podzim mezi elitou Středočeského kraje a ve velké konkurenci si nevedl vůbec špatně. Z patnácti zápasu, které odehrál, vydoloval jednatřicet bodů za devět výher a čtyři remízy. Pouze dvakrát pak svěřenci hlavního trenéra Danilo Antiče odcházeli ze hřiště s nepořízenou. Strávení zimní pauzy na třetím místě tabulky není vůbec špatný počin, naopak.
Po konci úspěšné podzimní části, v níž chlapi fotbalového Rapidu obsadili ve své nováčkovské sezoně mezi Středočeskou smetánkou třetí místo, jsme vyzpovídali nejlepšího střelce a kapitána mužstva Lukáše Poučka. A opět malinko netradičně. Jednatřicetiletý borec, který si ve své kariéře prošel několika kluby včetně pražské Sparty, Sokolova, Ústí nad Labem, Českých Budějovic nebo Vyšehradu, dostal sadu jedenácti otázek. Kdo je největší nervák, hlavní DJ, nebo hypochondr? Podívejte se sami...
Kdo je největší bordelář?
No (přemýšlí)... to je docela těžké říct, ale za celou dobu mého působení v Psárech jsem si nevšiml, že by někdo byl nějaký bordelář. Nejsme děti, abychom si po sobě neuměli uklidit.
Kdo nejčastěji chodí pozdě na tréninky či zápasy?
Na tréninky nechodí pozdě snad nikdo, vždycky jsou tam všichni účastníci včas. Na zápasy ve velké většině také, sem tam někdo přijde o minutku déle kvůli špatné dopravní situaci. Jediný, kdo asi tak jednou nebo dvakrát v tomhle vynikal, byl Azi (Michael Azilinon). Ten přišel tak, že jsme už byli na rozcvičce (usmívá se).
Kdo toho moc nenamluví a kdo je naopak nejvíce ukecaný hráč z týmu?
Tak tady je to v mých očích jednoznačné. Nejméně toho namluví Martin Štancl, ale ten toho nikdy příliš nenamluvil. Znám ho dvacet let a pořád je to v podstatě stejné (smích). A nejvíce ukecaný hráč? Těžko říct, ale spíš jsme to my starší.
Kdo je největší nervák?
Jednoznačná odpověď - Tomáš Proskočil. Je to sice velký pohodář, ale není moc těžké ho vytočit, hlavně při zápase (smích).
Kdo nejčastěji pouští muziku? Kdo je DJ kabiny?
Nejčastěji Michal Mikyska, to byl asi náš hlavní diskžokej. Teď, když byl kvůli zdravotním patáliím delší dobu mimo, tak se v kabině moc nehrálo, nebo - pokud se nepletu - pouštěl hudbu Robin Keller. A ještě určitě někdo, ale teď už fakt nevím, docela se to střídalo.
Kdo nejčastěji platí pokuty?
Tohle má na starost Robin Keller, který by to věděl úplně přesně, ale asi Michael Azilinon a Ihor Krasnyanyk.
Kdo je největší vtipálek a kdo je naopak nejčastěji terčem vtípků?
Zase nemůžu říct jedno jméno, protože všichni jsme schopni si udělat srandu z každého, a ten dotyčný to bere vždycky v pohodě.
Kdo je největší modýlek? A potrpí si na hezké oblečení, účesy...
To asi vezmu na sebe. Neřekl bych, že si potrpím na účesy a tak... to snad nikdo v kabině. Ale jako jediný chodím na zápasy v košili a polobotkách, občas i v saku (směje se). To nikdo jiný nedělá, tak jen díky tomu říkám sebe.
Kdo je největší jedlík?
No... tak to vůbec nevím. Netrávíme spolu tolik času, abych to mohl určit...
Který z hráčů je věčně unavený (největší spáč)?
Tak tuhle otázku přehodím spíš na to, koho nejčastěji něco bolí. Tak to budu asi já. Ale Martin Štancl je také občas trochu bolavý a někdy i Míra Kováč. Jo a Ihor Krasnyanyk, to je takový náš hypochondr (culí se).
Kdo se nejvíce vymlouvá...?
To asi nebudu zmiňovat. To musí vědět každý sám, kdo se vymlouvá a dělá si alibi.
Pro devatenáctku fotbalových Psár skončila podzimní část sezony mezi krajskou smetánkou úspěchem. Osmadvacet získaných bodů za devět výher a čtyři remízy katapultovaly mužstvo na druhé místo tabulky. A to je na nováčka krajského přeboru neuvěřitelný výsledek. Rapid se během čtrnácti podzimních duelů mohl opřít nejen o dva vyhlášené kanonýry (Jakub Tichý s Matějem Maškem nastříleli dohromady 25 branek), ale na celý tým, který pod vedením tří trenérů šlapal jako dobře nablýskané švýcarské hodinky.